uvodni jamka akce dezinformace informace
dolni trasy merida reakce
Ruská Sibiř 2004

Má se v zimě jen lyžovat?

Byla půlka ledna, venku za oknem sněžilo, a já se zrovna vrátil z Břízek, kde leželo asi půl metru sněhu. Dal jsem lyže do kumbálu a hned z něj vytáhnul kolo, abych ho před sobotním závodem omrknul a zkontroloval. Možná jsem se pomátl na rozumu, ale takových lidí je víc. Nejméně 80 se jich sešlo v sobotu 17. ledna v Nové Vsi nedaleko světově proslulé metropole Bakov nad Jizerou. Tam se totiž konal již druhý ročník zimního bikového orienťáčku - Ruská Sibiř. Letos mi to na start konečně vyšlo, zatímco vloni mě sejmula choroba zákeřná.
Závodit jsem jel sám, protože Peen si v práci zkoušel uříznout prst. Sice se mu to málem povedlo, ale měl kvůli tomu na ruce obvaz a nemohl tudíž držet řidítka. Velmi důležitou částí téhle zimní akce je však také společené posezení a zdrbnutí kde čeho, a tak jel Peen do Bakova se mnou, neboť půllitr se dá držet i jednou rukou. Chvilku po osmé ráno opustila Zelená příšera zasněžený Liberec a vyrazila na jih. V Bakově vládlo počasí téměř jarni - teda proti Bedřichovu či Labské Boudě :) Tvářil jsem se proto jako drsný seveřan a holedbal se před organizátory, že u nás máme sněhu metr a tááákhle dlouhý rampouchy. Ve skutečnosti ve mně byla malá dušička, protože jsem si hned při vystupování z auta málem rozbil kušnu na kluzké silnici a tak jsem čekal, že v lese to nebude lepší.
Nafasoval jsem startovní číslo, kartičku a při tom si potřásal rukama se spoustu lidí, které jsem od léta neviděl. Na nějaké velké kecání ale nebyl čas, start se neúprosně blížil. Něco po půl desáté se celý balík startujících shromáždil v sále hospody a čertíci Milan s Honzou pronesli krátkou řeč. Takovou tu obvyklou směs přivítání, děkování a vyhrožování tím, co na nás čeká v lesíku. Startovní pole bylo skutečně velmi pestré, celkem slušná skupinka orienťáků - RaMach, Michal Tihoň, Smržováci Mák & Miši a další, pak kluci co jezděj za TýMobajl, početný balík členů SAC Bělá pod Bezdězem a celá ukrutná spousta dalších lidí, dokonce i několik cyklokrosařů.
Startovalo se po půl minutě a tím pádem byla na startu pěkná tlačenice a zmatek. Každý dostal kromě mapy také popis cesty aby se mu v lese lépe bloudilo. První kontrola byla asi dva kilometry od startu u železničního přejezdu v Rečkově. Orientačně zívačka, i když jsem jel jinudy než po doporučené trase. Hned druhá kontrola už ležela v prostoru známém z letní Ruské Rulety, totiž nedaleko hájovny U Bílého Kříže. Cestou z jedničky na dvojku se výrazně změnil povrch cesty a ledové koleje dávaly jasné znamení, že úplně zadarmo to dneska nebude mít nikdo. Orientačně to sice bylo velmi jednoduché, což bylo předem oznámeno, ale ledík na cestě na sebe neustále sobecky poutal veškerou pozornost.
I další postupy přivedly závodníky do míst, které určitě celá řada z nich poznávala z letního závodu. Již "důvěrně" známá cesta z 5ky na 6ku (jel jsem tudy při obou Ruletách) dávala prostor ke kochání se zasněženou krajinou a protože svítilo sluníčko, bylo to moc hezké projetí. Za šestou kontrolou bylo v lese několik myslivců a tvářili se dost rezignovaně. Ani mi neodpověděli na pozdrav. Ještě kousek za myslivcema čekal docela hustý sjezd od tankové opravny do Jablonečku - někteří bezmozci tu prý jeli víc jak 60kou :-). Pak do obory a přes Židlovskou tankovou střelnici do Kuřivod. Tam to jednak bylo zase alespoň chvilku neznámým prostorem a pak se taky na občerstvovačce dozvědel celý závodní peloton, že Víťa je vůl. Kromě této jistě zásadní znalosti tu bylo možné získat horký čaj a tatranku, a zejména ten čaj mi udělal opravdu moc dobře. Kousek za touhle kontrolou bylo možné potkat velmi zajímavou trojici (patrně nesvatou) ve složení fořt, houmlesák (možná to byl jen převlek) a flaška rumu. Celkový obraz umocňoval plastový kelímek ne nepodobný tomu, ze ktrého se na občerstvovačce srkal čaj. Když jsem je míjel, houmlesák si právě mocně přihýbal z kelímku a rumový opar ve vzduchu mě málem srazil z kola.
Ačkoliv do cíle už nebylo daleko, byl poslední úsek závodu asi nejtěžší a z hlediska zimního závodění určitě nejhodnotnější. Sněhu tu bylo více než jinde a také zde chyběly vyjeté koleje o aut. Tato kombinace důkladně prověřila technickou vyspělost závodníků i jejich odhodlání dostat se do cíle. Klidnou lesní pohodu narušovalo pouze tiché křupání sněhu pod předním kolem, sotva slišitelné cvrkání řetězu a hlasíté nadávání bikerů na zkurvenej sníh. Zimní závodění jak má být. Od poslední kontroly se jelo zpět ke dvojce čímž se kruh uzavřel protože celá trasa tvořila takový zdeformovaný balónek. Známým ledovým korytem to už po přestálém sněhu byla do cíle více méně rutina. V cíli čekala teplá hospoda, polívka, čaj a tak vůbec.
Asi ve čtyři hodiny (nebo to bylo dřív?) proběhlo vyhlášení výsledků. Kromě diplomů dostali medajlisté také nějaké ceny od sponzorů. Ačkoliv měl známý ruský oligarcha Abramovič prakticky jedinečnou příležitost k propagaci své čukotské gubernie, zcela nepochopitelně raději koumal kterého Čecha si přikůpí do své zbírky kopaček a tak se sponzorování ujali tradiční mecenáši Vašek Volf (doufám že jsem to slyšel správně) a Báža Lepšík (známý to novoborský filantrop). Pak se velká část účastníku rozprchla k domovu a ten zbytek se jal diskutovat a popíjet. Přestože nás z hospody vyhodili celkem brzo (asi v půl sedmý kvůli nějakému plesu) dokázali toho někteří jedinci zkonzumovat celkem dost.
Kmému vlastnímu výkonu není moc co psát, protože jsem závod objel více méně tréninkově a snažil se tepově držet v základní vytrvalosti, což se mi dařilo téměř celou dobu. Byl to z mé strany trochu alibizmus, o tom není sporu, ale ostrého závodění bude v létě dost a dost. Takže jsem se opravdu krásně projel a ve stoupáních jsem se kochal trápením soupeřů. Proto také v této reakci chybí tradiční líčení kde jsem rupnul, kde jsem si dával jako zvíře a takové ty podobné veselé zážitky.

Celkové výsledky, jakož i spoustu dalších informací najdete na stránkách Bakov Devils .

Zapsal Albert AD 2004

[CNW:Counter] cara
akce reakce informace dezinformace trasy
Stránky vytvořil Barney Team v roce 2001, nepochybně inspirován M. Groeningem - díky Matte...