Kdysi jsem viděl film, jmenoval se tuším Divoká Srdce - byl z Ruska a byly v něm zachycené některé významné souboje, třeba ten, ve kterém svět přišel o Puškina. Nebo Puškin o svět? Od té doby vím, že carští důstojníci byli dost zhýralci a není tedy divu, že s nimi soudruh Lenin po právu zatočil. Ozbrojená pěst dělnické třídy tvrdě dopadla na... (ježišmarjá, co to plácám - to bude těma volbama :-( ).
Tak jinak. Ruská ruleta je jak známo podivná hra s pistolí. Ruská ruleta je ale taky jméno závodu, který uspořádala neformální formace z metropole Bakov nad Jizerou, tedy Bakov Devils. Ten závod se uskutečnil v bývalém vojenském prostoru Ralsko, kde předtím byli 20 let rusáci (dočasně :-) ). K velké lítosti soudruhů ovocnářů jsou pryč a po prostoru se prohání zvířátka, turisti a občas taky pár bikerů. Pochopitelně jsme nemohli chybět, zvláště když jsme to měli v podstatě za humny.
V sobotu 15. června ráno se sešla v rekreačním středisku v Borovici poměrně pestrá skladba závodníků. Od čistokrevných hobíků, pro které byla i slabší kategorie velkou výzvou, přes extrémisty hledající vlastní limity v té delší, až po absolutní špičku českého MTBO, která asi přijela potrénovat na blížícího se RockyMana. V případě RaMacha možná i na MS ve Francii. Už pohled do startovky dával tušit jak to nakonec dopadne, takže naším cílem bylo dojet do 10 místa. Předstartovní příprava spočívala hlavně v kecání a taky v olejování se krémem na opalování. Sluníčko na obloze dávalo tušit pěknou výheň. Díky včasnému příjezdu (Baloodova služební fabia kupodivu nevařila) jsme měli i nízké startovní číslo, přesněji řečeno dvojku.
Přesně v 9:47 jsme vyrazili na trať. Dostali jsme dvě mapy a popis celkem 18ti kontrol. Hned na začátku nás čekala vrchařsko rychlostní prémie s názvem SS-20 (pro neznalé střela středního doletu schopná nést jaderné hlavice). Na ní se daly získat nějaké bonusové minuty, ale nám se to diky vlažnému tempu nepodařilo (ani jsme to neměli v úmyslu). Postup na první tři kontroly byl jednoduchý a hodně rychlý, zato čtvrtá kontrola přinesla první oříšek. Nakonec jsme zvolili kratší postup přímo lesem, což vzhledem ke kvalitě cest nebylo asi nejštastnější. Chvíli jsme také tlačili, protože se pro napadané stromy nedalo jet, a chvilku i bloudili. Ale nakonec vše dobře dopadlo a kontrola č. 4 byla naražena na kartu. Postup na pětku byl zpočátku hodně rychlý, teda do chvíle než začalo stoupání na Velkou Bukovou. Kontrola byla až nahoře, ale dalo se to vyjet. Pak následoval super sjezd a pak peklo. Peklo s názvem Malá Buková. Kopec na který podle mapy nevedla žádná cesta. Optimální taktika asi byla nechat kola dole a vylosovat dobrovolníka, který doběhne pro kontrolu. Tuhle taktiku zvolil kde kdo, kromě nás :-) My jsme se drápali i s kolama strání vzhůru, a pak zase opatrně slézali i s kolama dolu. Dost dobrý.
Po sjedzu z M.B. idyla pomalu končila. Lehká přeháňka se změnila v regulérní déšť a moje brýle v neprůhledný filtr. Takže putovaly do báglu a já pokračoval bez nich. Žrádlo - kdo nemá tři dioptrie, nepochopí. Díky tomu jsme ztratili na rychlosti, protože jsem jen s obtížemi sledoval výmoly a stružky. Ale v celku bez problémů, a nakonec i poměrně rychle jsme sebrali kontroly 7 až 11. Kousek za 11. jsme potkali RaMacha s Mírou Ryglem a radili jim kudy na tu 11 :-) To nám pochopitelně zvedlo sebevědomí (přece jen reprezentatům neradíme každej den), takže logicky následoval zmršený postup. Nejprve jsme tak dlouho jeli po dobré cestě až nám to začalo být divné. Mělo přijít rozcestí a nepřicházelo. Takže jsme se obrátili a trochu si zajeli. Pak jsme ještě trochu zmatkovali těsně u kontroly, ale nakonec jsme tu mršku dvanáctku našli. Asi to chce více spoléhat na měření ujeté vzdáleností na kompjůtru. Budu muset vynaleznout nějaké uchycení, tak abych na něj viděl i když mám mapník.
Zmatkování s ujetou vzdáleností se nám podařilo zopakovat i na kontrole 16 a 17. Hlavně na té 17 jsme úplně zbytečně zatočili do lesa moc brzo. To nás stálo další čas navíc. Postup na kontrolu 18 vedl takovou zběsilou cestou, kterou asi jezdil před 100 lety forman Šejtroček. Zarostlej úvoz plnej listí, mokrejch větví a stromů byl ale posledním těžkým místem tratě. Po něm už následoval dlouhý sjezd z mírného kopečka až do Borovice. V tom jsme dojeli naše lepší polovičky zápasící s trasou Mrazíka. Závěrěčný finiš do kopečka odčerpal i zbytky sil, takže jsem se za cílem efektně složil na trávu a stal se vděčným objektem Milanova foťáku.
Po odbahnění kol i nás jsme se společně s holkama přesunuli do jídelny na guláš a následné vyhlášení výsledků. Zcela nečekaně vyhráli Maxima RaMach s Mírou a také druhé misto patřilo eliťákům Janě Ch. a Pavlovi W. Třetí byly mlaďoši s názvem SMS team - ty jsme potkali na trati a byli fakt rychlí - i když asi mohli být ještě rychlejší, párkrát jsme je předjeli díky lepšímu mapování. Na nás nakonec zbylo hezké osmé místo se ztrátou 18 minut na páté Čuníky (známé to pořadatele Jasoňe s Drsoňem). Celkem jsme natočili 83 km s průměrem přes 18 km/h, což je pro mě hodně solidní průměr. I přes nepřízeň počasí to byl moc hezký závod, hlavně terén byl super. Žádné velké kopce, rychlé cesty, občas dost písku. Organizace byla perfektní, rozhodně nebylo znát, že to je nultý ročník. Jelikož vojenský prostor Ralsko jsem měl za zády celá školní léta, působí na mě mysticky :-) Prostě pronikám na zakázané území. Nejen pro tenhle pocit se určitě zůčastníme i za rok.

Zapsal Albert - A.D. 2002