Někdy koncem dubna jsme začali poprvé dumat nad letošním ročníkem závodu který kupodivu nakonec v sobotu 23. srpna proběhl. Tak dlouho jsme totiž dumali, plkali a vymýšleli nesmysle, až nám nakonec málem nezbyl čas a energie na vlastní stavbu tratí a pořádání vůbec :-) Vše se ale nakonec podařilo nějak upytlíkovat, takže účastníci zájezdu nic nepoznali (a nebo měli tolik taktu, že nám to neřekli :-) )
Hodně inspirace pro letošní ročník jsme čerpali na Bike Adventure (podobně jako jsme pro předchozí ročníky čerpali z Jasoně a Drsoně). Takže jsme použili stejný souřadný systém kontrol, které si závozníci sami zakreslují a i některé další věci. Systém "ražení" kontrol jsme taky nevymysleli my, k němu nás zase inspiroval Préva (letošní účastník - tým Piknikáři) a jeho závod jménem Bloudil. Jak vidno opisovali jsme kde se dalo pantáto čtenáři. Ale jak už jsme někam napsal - když člověk pořádá turnaj ve fotbale, taky nevymejšlí vlastní pravidla :).

A jak to tedy nakonec všechno proběhlo? Alespoň z mého pohledu docela dobře. Stavbu závodu jsem si pěkně užil - zejména obě horské prémie - Hochwald und Lausche. Podotýkám že oba kopce jsme při stavbě vyjeli až nahoru (no na Luži jsem asi 5m tlačil po pádu v technické sekci). Z návštěvnosti kontrol je patrné, že se tam nějak dostala i většina účastníků :) Také další výživné kontroly (Milštejn např.) si nemohly stěžovat na nezájem závodníků.
Nejvíc práce jsme neměli s Leninem, ale s přípravou prezentace. Aby ráno všechno klapalo, plnili jsme do půlnoci pytlíky startovními čísly, mapami, drátky a popisy kontrol. To nám, spolu s přípravou dalších materiálů pro účastníky zabralo velkou část pátečního večera. Pak jsme už jen krátce pokecali s několika v pátek již dorazivšími (dával jsem k lepšímu několi svých historek o defektech, kterých mám letos opravdu hodně :) ) a pak už jsme šli hnípat, protože ráno jsme zase museli brzo vstát a jít do práce.
Prezentace, díky dělostřelecké přípravě proběhla dobře. Peen s zhostil úkolu regulóvčika a v reflexní oranžové vestičce statečně zvládal nápor vozidel, jaký chaloupka skutečně ještě nezažila. Nepočítal jsem je, ale bylo jich fakt hodně, vždyť přivezli celkem 52 účastníků a 4 pořadatele (jestli dobře počítám). Po půl desáté, už bylo odprezentováno a já mohl předstoupit před dav s veselým výstupem "výklad trati". No a v 10 hodin už startovala první vlnka - dvě dvojice s kategorie Hladový a Roztrhán a jedna Skal a Stepí Divočinou. Díky systému vlnek, bylo v 10:45 všechno v lese a já se rozhodl vyrazit na kole coby fotograf na trať. Lákal jsem Peena ať jde se mnou, ale nechtěl, tak jsem ho alespoň zaúkoloval ať začne stavět sprchu, což jak jste si jistě mohli všimnou nakonec udělal. Doufám že rochnění a blažené chrochtání závodníků, jakož i jejich následné děkování bylo pro něj dostatečnou náplastí - nepřál bych vám totiž vidět, jak se u té stavby tvářil :))
Já jsem přes kontrolu číslo 2 (náhodou v obou kategoriích) dojel až na Babičin odpočinek, kde jsem pořídil fotky Tónyho Lauschemana, statného ošetřovatele i několika závodníků a závodnic. Zůstal jsem tam až moc dlouho, protože mi zatuhli nohy a cesta zpět byla spíše utrpením než radostnou vyjížďkou - ale holt není každý den posvícení. Do chaloupky jsem se vrátil asi v půl jedné a ledva jsem přetáhl fotky s foťáku do notebooku, něco pojedl a popil začali do cíle dorážet závodnice z kategorie SaSd.
Pak byl zase chvilku klid ale kolem páté hodiny vypuklo peklo - tedy alespoň pro mě. Najednou se na mě valilo nějak moc dojíždějících lidí, takže jsem při zapisování časů a výsledků udělal pár pěkných kotrmelců - naštěstí měli závodníci pochopení a tak snad nakonec všechno dobře dopadlo. Nervy už však byly na pochodu, takže jsem při zpracování výsledků neměl zrovna dobrou náladu a skupinka závodnic která si v dolní cimře hlasitě sdělovala zážitky mi jí nikterak nezlepšila. Proto dobrá rada pro všechny kdo chtějí něco pořádat (on to teda stejně asi už každý ví) - nezůstavejte na vyhodnocování cíle úplně sami a s vyhodnocováním výsledků si zalezte do mistnosti jejíž dveře před zamčením opatříte cedulkami nevstupovat, životu nebezpečno apod. Jinak vám hrozí, že se z toho normálně poserete (jako já v neděli :)) ).
Závěrečné vyhlášení výsledků a následná párty naštěstí všechny chmury spolehlivě rozehnali. Všichni nám děkovali a tvrdili jak to bylo super, což od nich bylo milé a člověka to naplnilo pocitem, že si neničil nervy zbytečně. Pak jsme trochu popili - zase jsem si dal po dlouhé době kořku a zase mi z ní bylo druhej den blbě - takže fakt už nikdy :)). V neděli už se nic zvláštního nedělo, snídaně, úklid a další banalitky.

Už od nedělní relaxační projížďky (původně plánovaný 4 hodinový trénink fakt nehrozil :)) ) mám v hlavě nekolik nápadů na příští ročník - tím nejpodstatnějším je asi zrušení stávájících kategorií a jejich nahrazení bike adventurovským holky, kluci, mixy. Přece jen, znám spoustu mixů které nám to nandají kdy se jim zamane, ale ryze dámské dvojice jsou v dost slabé pozici. To jen tak aby jste věděli, že Izabell příští rok zase bude :). A jak už jsem psal na úvodní stránce, mám v hlavě úplně novou akci. Jakou? Pracovní název je "Jízda Drsného Sama" - ten se jak známo vydal z bratrem Tomem na Yukon ale nedopadli tam zrovna slavně. Měla by to být akce na stejných pravidlech jako K.I. pouze místo kola se pojede na běžkách - limit i trať bude pochopitelně kratší. Termín konání asi únor 2004, místo Bedřichov a jezdit se bude po Jizerkách. Vše je zatím jen projekt, ale myslím že ke konkrétní realizaci určitě dojde. Určitě se o ní bude psát tady na webu a účastníky K.I. si dovolím i trochu zaspamowat.

A jako již tradičně za závěr děkuji všem kteří se na akci nějak podíleli. Tak se mějte hezky a na nějaké další akci zase naviděnou.

Zapsal Albert - A.D. 2003